| Elemir: Nemyslím si, že zrovna třeba my z východní Evropy máme máslo na hlavě. Jinak jsme to před tím vzali do hloubky a mě trochu zajímá i ta historická podstata střetu kultur a ani v tomto směru si nemyslím, že máme nějak máslo na hlavě, když si prostudujeme historii Islámu, tak to byla daleko dříve mnohem expanzivnější kultura, než ta naše, která byla spíše sebeobranná a v důsledku násilné katolizace šlo teprve vyhnat Maury z toho Španělska. Máslem na hlavě by se dalo možná považovat, že přišlo někomu jako skvělý nápad v tom pokračovat a zkoušet násilnou katolizaci všude, i v té Evropě. Druhá strana mince je to, že to byl středověk a expanzivní a dobyvačné choutky se vlastně tehdy ctily. Kdo byl dobrý vojevůdce a dobyvatel, získal pro sovu říši nejvíce půdy ap oddaných. Tak prostě fungoval svět, to není žádné máslo na hlavě, které by nás mělo nutit se hrbit před dnešní agresi jiných a měli bychom nějak jako skládat účty za činy předků. Až s příchodem demokracie a ustálenějších hranic na počátku 20 století se dalo hovořit, že útok toho či onoho na támhletoho by se dal považovat za nestoudnou agresi odporující nějakým mezinárodním měřítkům, které začaly dbát na to, co komu patří a že si to jen tak nemůže někdo právem silnějšího brát. Tkže bych to shrnul, konání cítkví ve středověku sice bylo prasácké, ale tak nějak v kontextu chování všech okolo. Pokud bychom tu neměly křesťanské církve, měly bychom tady jiné a chovaly by se stejně, ne-li hůře. Co se týče dneška, tak je pravda, že boj o vliv a o suroviny na středním východě a v severní africe rozvrtal celý střední východ, nicméně bych i tady jako druhou stranu mince uvedl, že tomu jdou tamní státy značně naproti. Pokud si malujeme na růzovo, že kdyby tam jiné státy situaci neovlivňovali, žili by tam tamní státy v míru, tak je to velký omyl. V podstatě se dá říci, že západ velice chytře využívá tamních sporů k tomu, aby tam tahal za nitky nad pohybem surovin. Jo, to by se za máslo na hlavě považovat mohlo, avůbec všechny ty arabské jara iniciované na jedné straně touhou sunnitů po absolutním státním islámu a na druhé straně podporou těchto skupin západem pod rouškou demokracie a jako že snahy svrhnout obludné diktátory, které si přitom západ tak nějak léta před tím hýčkal nebo je dokonce vytvářel. Což je zase ale pohádka o studené válce a získávání spojenců proti rudým. |