K psaní deníků využívám hodně čas v práci, kdy si sednu a v průběhu směny text průběžně tvořím a doplňuju. Nevěnuju se tomu tedy vždy úplně v kuse, proto je celkem časté, že sesmolím pár odstavců, jdu si dělat něco jiného a po nějaké době se vrátím a začnu mazat  Dost pomáhá to skládání po odehraných dnech. Díky tomu, že to beru jako oddechovou činnost, tak se to píše lépe.
Vynechávání informací beru jako samozřejmost. Někdo deníky pojímá jako román, ale to bych nedělal ani pro vlastní potřebu. I když si vedu papírové poznámky, pak je to jen koncept úkolů a řešení a ne všechno potom přepíšu do deníku. Spíš se věnuju těm částem, které mě víc zaujaly, což jsou třeba rozbory šifer. Jako náctiletý jsem se zhlédl v přepisech románů J. F. Coopera, což nebylo nic jiného, než-li sbírka povídek. Přitom jsem se necítil nijak ošizen. Beru to tak, že deník by mi měl připomenout klíčové věci, jiného čtenáře uvést do obrazu a pokud je zájem, přeci není problém si tu hru zahrát  Proto jsem třeba nikdy nepřišel na chuť Let´s playům.
K té Bibli ... tam je problém, že jednotlivé části jsou samy poskládány z překladů. Ta současná podoba, kterou znáš, vychází z latinského přepisu a u latiny je ten problém, že má v gramatice přeci jen věci, které ani čeština nezná. Pro čtení mi i v dnešní době přijde srozumitelnější Kralický přepis. Je to čtivější a význam méně "známých" slov, se dá v kontextu celkem rychle pochopit ... je to totéž, jako když dneska nějaký chytrák tvrdí, že by se tvorba Boženy Němcové měla přeložit do češtiny 
|
